Na gauči podřimuje Líza. Naše kotě. Kitislav, náš kocour, leží v posteli. Určitě ho z gauče Líza vyhnala, protože je zřejmé, že si vybrala to nejlepší místo pro nahřívání kožichu. Vyvalená na zádech vypíná bříško co to jde. V odrazu světla se ji leskne srst. Pohladím ji. Zamrmlá. Beru si ji do náruče. Schoulí mi do dlaně hlavičku. Drbání se ji očividně líbí. Sedíme na slunci spolu. Říkám ji, že je...
Z kavárenského života
V kavárenském prostředí se toho nemálo děje. I v životě obecně. Stačí jen pozorovat. Každý den na nás čekají příběhy. I v naší kavárně se děly věci. A budou dít. Proto to mám tolik ráda. Nová seznámení. Nové lásky. Nová přátelství. Náhodná setkání po letech. Anebo jen tak krásné neplánované chvíle nad šálkem kávy. Každý den je dobrodružství samo o sobě. Nikdy nevíte, co se přihodí. Koho potkáte. Koho poznáte. Mám ráda kavárny, právě pro jejich vztahový přínos, svobodu, bytí tím, kým jsme. Tady se prostě na tituly nebo hodnosti nehraje. Všichni jsme jen lidé, co si právě přišli vychutnat kousek života nad šálkem kávy. A já jsem taková "máma", která s potěšením obsluhuje, pečuje a naslouchá.
Spisky zážitků, vjemů, kterými mě zaplavujete. Jen tak pro radost a dobrou náladu, když chcete u kávy lelkovat. Toho, co se stalo. Nestalo. Těžko odhadnout, zda reálně nebo jen v mé hlavě. Nakonec, na tom ani tolik nesejde. Reál či smyšlený reál. Výjde to na stejno. Vítejte v realitě života. Pokud by se tedy někomu zdálo, že se v příběhu našel, tak se mu to opravdu jenom zdá. Anebo možná ne. A proč by taky ne. Hrdinou přeci může být kdokoli.
Dovětek. Možná jste postřehli, že nepoužívám obrázků. Všimli jste si dobře. Úmyslně. Nejsem malíř, kreslíř ani fotograf. Baví mě slovo. Slovy vytvářet obrazy. Proto píšu. Užívejte slov a obrázky přenechávám vaší fantazii.
Pro dukt i vita
Jazzový večer
A je to za námi. Historicky první živé hudební vystoupení na našich 20 metrech čtverečních. Nedůvěřivé otázky zohledňující tuto skutečnost a vyjadřující obavy, zda se vlezeme, možná na místě byly, ale místy se stávaly nemístné. Vlezli jsme se a klidně by se nás vlezlo i více. Přemýšlím jakými slovy tento večer popsat. Když se ozvaly první tóny, řekla jsem si tak a je to tady. Už nic nevylepším...
Rozumíme si?
Znáte to. Je ráno. Jdete jako obvykle svými cestami. Tam do kavárny. Tam do pekárny. Směr cesty do práce jasný. Když v tom do vás vrazí neznámý probíhající muž. Upadne vám taška. Vy se pro ní sehnete. Rána zezadu. Omdlíváte. „Halo. Proberte se. Slyšíte mě?” Někde zdálky zní neznámý hlas. „Ano.” Jste v pořádku. Jenom vám někdo ukradl tašku. Dojdete do kanceláře. Sekretářka vám cestou oznámí, že na ...
Vstup zakázán
Lidi máme různé i průzné. Byly doby, kdy si to k nám šmírovali lidi, aby se ujistili, jak špatně to děláme. „Co jste to za hospodu bez alkoholu?!” My jsem kavárna. „Jaká kavárna? S takovým hnusným kafem? Vždyť ani pořádné kafe neumíte udělat. A kde máte rolety? V kavárně má být intimita. Tady k vám si na rande nikoho nevezmu.” Víte pane, když budete chtít jít tajně na rande tak půjdete do úpln...