Éďa a požár

Kdo je Éďa Pija? Éďa je kamarád. Éďa ví. Éďa má vkus. Éďa trochu pije. Éďa se potlouká ulicemi. Parkovištěmi. Hospodami. Sbírač šustků. Nač číst noviny. My máme Éďu.
 
Éďa, to je ten týpek, okolo kterého bez povšimnutí projdete. Výrazná hlava. Velké uši, aby lépe slyšel. Velké oči. Moc zírá. Velká ústa. Moc mluví. Trochu šišlá. Dlouhé vlasy. Rokerské triko. Kožená bunda. Krátká. Černé džiny vsunuty do mustangů. Dokud nemáte Éďu, myslíte si, že ho nepotřebujete. Éďu si nehledáte. On si najde vás. A Éďa taky rád pije kafe. Hlavně v noci.
 
Hoříme. Sedím si to v křesle. Notebook na klíně. Z gramofonu zní Ralph Sutton Opus No.1. Vzpomínám na Éďu. Ťukám do klávesnice. Koukám z okna do ulice. Na místo činu. Čichám. Éďa to není. Někdo griluje. Griluje? Zpoza rohu bliká světlo. Už mi seplo.
 
Hasím. Hasím požár na záchodě i vzpomínku na Éďu. Já jsem si říkala, že dávat to dřevo pod svíčku je blbost. Potvrdilo se. Nový zážitek vytěsnil ten starý a já teď nevím, co jsem všechno na Éďu chtěla prozradit. Pokračování tedy příště. Éďa se určitě vrátí.