Jazzový večer

A je to za námi. Historicky první živé hudební vystoupení na našich 20 metrech čtverečních. Nedůvěřivé otázky zohledňující tuto skutečnost a vyjadřující obavy, zda se vlezeme, možná na místě byly, ale místy se stávaly nemístné. Vlezli jsme se a klidně by se nás vlezlo i více.
 
Přemýšlím jakými slovy tento večer popsat. Když se ozvaly první tóny, řekla jsem si tak a je to tady. Už nic nevylepším. Co není prostě není. Hraje se. Ono se tady fakt hraje. Máme živou kapelu. Máme koncert. Možná ještě pořád nevěřím, že se to skutečně odehrává.
 
V ulici řídce procházeli lidé. Tak akorát, abychom si nepřipadali jako výstavní klec v muzeu. Nahlíželi. Mnuli si oči. Nevěřili, že v něčem tak malém vidí bycí a piáno. Otvírací výloha by možná nebyla marná.
 
Největší zpestření nám způsobil kulturní zájezd důchodců z Dolní Horní Lhoty. V pravidelných intervalech se ve skupinách o berlích podpírajících vždy 6 důchodců postavilo před výlohu a pozorovalo. Jakmile loudavou chůzi odešli ani ne po 5 minutách další skupinka. Rty nám cukaly. S ohleduplností k hudebníkům jsme se drželi a vždy raděli pozřeli lok vína.
 
Splnil se mi další sen. Vždy jsem si přála ve své kavárně mít živý jazz. Stalo se. Děkuji mému „cimermanovskému” kamarádovi, že pro nás tento nádherný večer zařídil. Zůstane dlouho v nás.