Z kavárenského života, Strana 2

V kavárenském prostředí se toho nemálo děje. I v životě obecně. Stačí jen pozorovat. Každý den na nás čekají příběhy. I v naší kavárně se děly věci. A budou dít. Proto to mám tolik ráda. Nová seznámení. Nové lásky. Nová přátelství. Náhodná setkání po letech. Anebo jen tak krásné neplánované chvíle nad šálkem kávy. Každý den je dobrodružství samo o sobě. Nikdy nevíte, co se přihodí. Koho potkáte. Koho poznáte. Mám ráda kavárny, právě pro jejich vztahový přínos, svobodu, bytí tím, kým jsme. Tady se prostě na tituly nebo hodnosti nehraje.  Všichni jsme jen lidé, co si právě přišli vychutnat kousek života nad šálkem kávy. A já jsem taková "máma", která s potěšením obsluhuje, pečuje a naslouchá. 
 
Spisky zážitků, vjemů, kterými mě zaplavujete. Jen tak pro radost a dobrou náladu, když chcete u kávy lelkovat. Toho, co se stalo. Nestalo. Těžko odhadnout, zda reálně nebo jen v mé hlavě. Nakonec, na tom ani tolik nesejde. Reál či smyšlený reál. Výjde to na stejno. Vítejte v realitě života. Pokud by se tedy někomu zdálo, že se v příběhu našel, tak se mu to opravdu jenom zdá. Anebo možná ne. A proč by taky ne. Hrdinou přeci může být kdokoli.
 

Dovětek. Možná jste postřehli, že nepoužívám obrázků. Všimli jste si dobře. Úmyslně. Nejsem malíř, kreslíř ani fotograf. Baví mě slovo. Slovy vytvářet obrazy. Proto píšu. Užívejte slov a obrázky přenechávám vaší fantazii.


 

Éďa a požár

Kdo je Éďa Pija? Éďa je kamarád. Éďa ví. Éďa má vkus. Éďa trochu pije. Éďa se potlouká ulicemi. Parkovištěmi. Hospodami. Sbírač šustků. Nač číst noviny. My máme Éďu.   Éďa, to je ten týpek, okolo kterého bez povšimnutí projdete. Výrazná hlava. Velké uši, aby lépe slyšel. Velké oči. Moc zírá. Velká ústa. Moc mluví. Trochu šišlá. Dlouhé vlasy. Rokerské triko. Kožená bunda. Krátká. Černé džiny vsun...

Indická večeře

Teď si tak nějak vzpomínám, že jsem jistý zážitek chtěla písemně zpracovat a neudělala jsem to. Už vím proč. Vyčkávalo to do finále.   Okénko zpátky. Jak to bylo. Jak to začalo. Jedno krásné pondělí jsem jela na pozvání na návštěvu k indické rodině. Autobus jel dlouho. Zdálo se mi to být až na konci světa. Heřmanice. Také Ostrava? Krásný kraj. A ještě krásnější lidé, kteří tady tam žijí.   Pes...

Valentýnská

Postavil se před zrcadlo. Podíval se sobě do očí. Chvíli se díval. Kamenný nepřítomný pohled. Viděl úplně všechno. Viděl i to co vidět nechtěl. Prstem kreslit tvář. Její tvář. Zavřel oči. Dýchal. Viděl ji. Cítil ji. Slyšel ji. Otevřel oči. Opět si do nich pohlédl. Vyčistil si zuby a odešel.   Všechno se seběhlo tak rychle. Ani sám netušil, co se stalo. Něco se ale stalo. A bylo to pryč. Dny utík...

Náhoda

Maličkosti. Jednotlivosti. Zlozvyky. Rituály. Společně dohromady shrnuto našim jménem. Sice jsme si jej nevybrali, ale jaké jméno naše jméno mít bude, je už v našich slovech a činech.   Náhodilost. Proud času. Často o čase přemýšlím. Baví mě jej sledovat. Jeho smysl pro humor. Baví mě okamžiky v nichž se neznámi lidé za jistých okolností potkají a vznikne tak další kousek do skládanky jejich živ...

Nahoru
13 položek celkem