Valentýnská

Postavil se před zrcadlo. Podíval se sobě do očí. Chvíli se díval. Kamenný nepřítomný pohled. Viděl úplně všechno. Viděl i to co vidět nechtěl. Prstem kreslit tvář. Její tvář. Zavřel oči. Dýchal. Viděl ji. Cítil ji. Slyšel ji. Otevřel oči. Opět si do nich pohlédl. Vyčistil si zuby a odešel.
 
Všechno se seběhlo tak rychle. Ani sám netušil, co se stalo. Něco se ale stalo. A bylo to pryč. Dny utíkaly. Roční období se měnila. Stárnul. Víc na duši než na těle.
 
Docházelo mu jak byl mladý. Sobecký. Lásky neznalý. Učil se opravdově milovat. Sdílel. Dával a nic nechtěl. Litoval, ale taky chápal. Doufal.
 
Byl zamilovaný. Toužebný. Vášnivý. Apatický. Nejistý. Odpouštějící. Soucitný. Trpělivý. Oddaný. Byl vším, čím vztah může být. Byl ji věrný. Byl sám. Byl šťastný. Miloval. Zasáhla ho víc než ona ví.
 
Stojí u zrcadla s kartáčkem v ústech. Kouká na sebe. Začal se smát. Pasta pocákala zrcadlo. Pochopil. Kdyby mohl, obejmul by se jako svého nejlepšího přítele. Konečně pochopil. Pocítil svobodu. Láska k ní ho naučila vážit si sám sebe. Co miloval na ni. Jak si ji představoval. Jak s ní mluvil. Jak s ní jednal. Byl to on. Bylo to tím, kým je. Kým chce být. S kým chce být.
 
Dočistili si zuby a vyrazil ven. Svítilo slunce. Celý svět se na něj smál a on se smál na něj. Byl připraven. Připraven skutečně milovat. Zda to bude ona nebo jiná. Netušil. Nezáleželo na tom. Byl připraven milovat toho, kdo bude milovat i jej.
 
***
 
Jak málo někdy stačí. Jsme pohánění pudy. Logika s city příliš nekamarádí. Spontánost. Příval emocí. To je to co z nás lidí dělá lidi. Bráníme se. Bojíme se. Dopředu dlouho promýšlíme každý tah. Analyzujeme možné následky. Analyzujeme možná zranění. Analyzujeme tak dlouho až vykreslíme příběh, který se ještě nestal.
 
Již známe reakci protějšku. Již víme, jak se cítíme. Již víme, co jsme měli udělat jinak. Všechno víme, ale ještě jsme nic neudělali. Fantazírujeme. Vedeme dialogy. Ale s kým? Hádáme se sami se sebou. Pochybujeme.  Nevěříme si. Vymýšlíme si nereálnou realitu, které jsme uvěřili.
 
Je divný. Pomyslela si druhá strana. Arogantní. Nestojím mu za pozornost. Přitom on se bojí. Ona se bojí. Je zmatena raněna jeho přehlížením. Kdo to rozbije?
 
Domněnky. Jsou všude kolem nás. Zbytečné komplikace. Být spontánní. Nepřemýšlet. Dát stud stranou. Říkat, co cítíme. Vyznat lásku. Byť i jen tu vteřinu prožít opravdovou lásku. Co když i ta druhá strana má strach? Co když přemýšlí stejně jako já?